Národní den pracujících matek

Mít děti a stát se mámou bylo to nejtěžší, nejúžasnější, srdce naplňující a časově náročné, co jsem kdy udělala. Když se mi narodil první syn, měl jsem to štěstí, že jsem mohl začít pracovat na částečný úvazek, abych s ním mohl mít také dostatek času doma. Teď, když mám dvě děti, se boj o sladění pracovního a života mámy rozhodně zvýšil. Moje nejstarší se potýká s chronickými zdravotními problémy, což vyžaduje řadu návštěv v nemocnici a návštěv lékaře. Mám štěstí, že mám v práci podpůrný tým a dostatek volna, abych mu poskytl péči, kterou potřebuje. Ale ne všichni mí přátelé mají takové štěstí. Mnoho mých kamarádek vyčerpalo veškeré placené volno na mateřské dovolené. Když jejich děti onemocní, musí přijít na to, jestli si mohou vzít neplacené volno, jestli nějak zvládnou pracovat vedle nemocného dítěte nebo najít hlídání. Většina z nás měla doma jen 12 týdnů na to, abychom se zotavili z porodu a strávili čas s naším novým miminkem, ale některým mým přátelům stačilo jen šest týdnů.

Když jsem poprvé začala psát o tom, že jsem pracující mámou, přemýšlela jsem o tahu pracovních povinností a potřebách svých dětí; dodržet termíny a zúčastnit se schůzek a zároveň skládat prádlo a připravovat oběd pro batole. Pracuji na dálku, a přestože jeden z mých synů je v jeslích na plný úvazek, můj druhý syn je stále se mnou doma. Nebudu lhát, je toho hodně. Některé dny navštěvuji schůzky se svým synem na klíně a některé dny se příliš dívá na televizi. Ale čím více jsem přemýšlela o termínu „pracující máma“, tím více jsem si uvědomovala, že bez ohledu na placenou práci „mimo domov“ všechny mámy (a pečovatelky) pracují. Je to práce 24/7, bez placeného volna.

Myslím, že nejdůležitějším bodem Národního dne pracujících maminek, který bych rád všem připomněl, je, že každá maminka je pracující maminkou. Jistě, někteří z nás mají práci mimo domov. To jistě přináší pozitiva i negativa. Možnost vyjít z domu, soustředit se na pracovní úkoly a konverzovat s dospělými je něco, co jsem před dětmi považoval za samozřejmost. Naproti tomu možnost zůstat doma v potu a hrát si s dítětem je také luxus, o kterém vím, že si mnoho maminek přeje. S každou z těch situací však přicházejí podobné boje. Chybí nám děti po celý den, musíme si najít čas mimo práci, abychom mohli vzít děti k lékaři, monotónní zpívání "The Wheels on the Bus" po 853. před polednem nebo stres z hledání dostatečného množství aktivit, které by udržely vaše batole bavili. Je to všechno těžké. A je to všechno krásné. Takže v tento den na oslavu pracujících maminek vyzývám všechny, aby si pamatovali, že všichni pracujeme, ať už doma nebo mimo něj. Všichni děláme to nejlepší, co umíme. A naše nejlepší je dost dobré.